Pokračování příběhu z tržnice

Původně jsem tomuto tématu opravdu nehodlala věnovat dva články. Ten první rozpoutal bouři - probudili se jak milovníci a obhájci asijských e-shopů, ale objevila se i spousta těch s ne úplně dobrými zkušenostmi. Doufala jsem, že si Sheinside.com minulý článek přeloží a že dostanu nějaký zlý e-mail od nich. Stal se naprostý opak. Přišel mi e-mail s pobídkou vybrat si další čtyři věci. No to nevymyslíš. Doufám, že po dnešku už pochopí, že o jejich tovar už fakt nemám zájem.

Ok, přiznávám, že tuhle nádheru jsem si vybrala schválně. Za á proto, že mě zajímalo, jestli ti "rytíři" opravdu vypadají tak děsivě jako na produktovkách. Ano, vypadají, možná ještě hůř. Za taky proto, že tyhle šaty mají jedno z nejlepších hodnocení na tom příšerném webu - a desítky fotek roztomilých děvčat právě v tomto kusu hořlaviny. A jsme u bodu , přemýšlela jsem, jak polyester hoří. Chtěla jsem to hezky zkusit na oblázkové pláži - pro jistotu hned u moře. Nakonec jsem se na to vykašlala a jednoduše je vyhodila, žlutý kontejner jsem tu bohužel nenašla. Ale pro vaši informaci, polyester hoří velice rychle a škvaří se, to vše v doprovodu černého dýmu a chemického závanu. #win






Jul 31, 2014



Mých 7 plážových nezbytností

1. Ručník. Určitě nejste hloupí, takže ručník si nejspíš doma nezapomenete. Přiznávám, že jsem sem tenhle bod dala jen kvůli tomu, abych vám mohla ukázat svůj oblíbený ručník. Objednala jsem si ho před pár lety z American Apparel (a koukám, že ještě pár kousků mají, bohužel už s jinými pány). Na tom mém je Arpad Miklos, maďarský (porno)herec. No, to není nic pro mě, ale ručník mi přišel zábavný a baví mě ty překvapené pohledy ostatních lidí.



2. Plavky. "Vždyť v těch se neopálíš!" Ehm. Za prvé: nejsem u moře proto, abych se opálila, nebaví mě to, opálení se mi na mně ani tolik nelíbí a slunce je v tomto tisíciletí vskutku zlé, takže to nechci ani pokoušet. Za druhé: tyhle jednodílné plavky (se sundavacími šňůrkami!) z GANTu vypadají na těle perfektně, k tomu se v nich mnohem lépe potápí a plave než v nějakých titěrných bikinách. A máte to.



3. Opalovací krém. Roky jsem věrná Clinique, ochrání mě, je voděodolný a nevytéká mi do tašky. Plus je vesele a sluníčkově žlutý. Nejednou se mi stalo, že jsem se namazala ráno a pak strávila den na slunci (ne nutně cíleným opalováním), po vstupu do koupelny a přibližovaní se zrcadlu jsem se vždycky děsila tzv. humřího obličeje ale s tímhle opalovákem (mám i mini verzi jen na obličej) jsem se nikdy nespálila. A taky si dost užívám toho, že nemá vůbec silnou parfemaci jako ostatní opalovací krémy a oleje.



4. Bonbónky. Protože sladkosti jsou potřeba a čokoláda by roztála. V létě mám sice chuť na sladké menší, ale i tak si občas člověk něco musí dopřát, viďte. Mimochodem, vymyslela jsem skvělou plážovou hru a dala jí název JoJo nebo kámen? Pravidla jsou jednoduchá, zavřete oči a hrábněte rukou po oblázcích a bonbónech vedle ručníku (popřípadě si můžete tyhle Mixle Pixle zamíchat s šutříky rovnou na ručníku nebo dece). První, co chytnete do prstů, musíte sníst. Dejte pak vědět, jak jste si zahráli a jestli se vám moje hra líbí. Můžu vymyslet i nějakou další.




5. Kniha. Jako malá jsem byla zvyklá přečíst jednu knihu za den, maximálně za dva dny, když byla delší. Všechno od takových těch dívčích románů až po mého oblíbeného Perryho Masona. Pak přišla internetová zkáza a čtení jsem osekala na minimum. Naštěstí se ten knihomol ve mně nedávno opět probudil a já se vracím ke klasikám. Poprvé čtu Lolitu a jsem nadšená - jak z obalu, tak z obsahu.



6. Ploutve & maska. Jsem vášnivou potápěčkou a když se zrovna nepotápím s lahví, tak mám nutkání se potápět jen tak se zadrženým dechem. A na to jsou samosebou potřeba kvalitní ploutve! Ty mé jsou značky Mares a stály nějakých sedm stovek, maska taky tak. Není to tak velká investice, ale opravdu se vyplatí. Rozčilují mě všichni ti plážoví prodejci nekvalitních plastových masek, které máte hned plné vody nebo páry. #tonechceš



7. Přenosný reprák. Tohle je asi vynález roku a vděčíme za něj Sony. Připojení mi (dokonce i bez návodu) trvalo asi 10 vteřin - než jsem našla, kde se v mém mobilu zapíná Bluetooth. Hudba začala hrát hnedka. Pokud si myslíte, že by vaše spoluplážovníky rušila, tak si ten reproduktor můžete položit tak, abyste ho slyšeli prakticky jen vy. Ale pokud budete mít u moře správnou partu, tak ho stačí dát na jiný bok a všichni si budou moct užít vašich líbezných písní. A dokonce ani neva, když na něj kápne trochu vody, cha!



Jul 29, 2014



Letní macaté klacky

Chubby Sticks už všichni znáte, Clinique se s nimi vytasil už v roce 2012. O pár měsíců později, už v roce 2013, laboranti v Clinique ty macíčky ještě zintenzivněli. A rovnou k nim přihodili i oční stíny ve stejném provedení! : )

Letošek je ve znamení zjemňování, neviditelného líčení a přirozené krásy, čemuž se musely přizpůsobit i tyhle rtěnko-balzámy. Je v nich opravdu jen maličko barvy a rty se vám zbarví až po chvíli vlivem tělesné teploty, takže na každém vypadají o trochu jinak. Já jsem si nejvíc oblíbila tu fialovou - Flowering Freesia, je krásně něžná a podle mě musí slušet každému. Růžovoučká Budding Blossom je na mně skoro neviditelná, ale moje blonďatá kamarádka s ní měla rtíky jak okvětní lístky pivoňky. Červená Coming Up Rosy jenom zvýrazní barvu rtů, nebojte, nebudete vypadat jak po zakousnutí králíka - spíš jako po snězení půl kila třešní. Oranžová Poppin' Poppy je taky rozkošná, obzvlášť v létě a u moře!






Jul 27, 2014



Výhodný kup nebo podvod?

Čínské obchody. Neustále na ně nadávám a vždycky jsem je odsuzovala. Nechápala jsem, PROČ je všichni blogeři a všechny blogerky tolik podporují, sama jsem nikdy žádnému z nich na lep nesedla. Pak mi někdo řekl, že přece nemůžu něco odsuzovat bez toho, aniž bych to vyzkoušela. Challenge accepted, řekla jsem si. Dám šanci prvnímu čínskému e-shopu, který mi zase napíše (jsou urputní, i když jim neodpovídám, tak to ob měsíc zkouší znovu). Padlo to na Sheinside. Je možný, že Romwe je ještě horší, ale tohle je peklo pekel. "Objednala" jsem si tyhle šaty, které na fotkách vypadaly docela sympaticky. Jinde už z fotky cítíte ten čínský pach a polyester, tyhle na mě dýchaly docela normálně. Omyl.

Poslali mi dvoje šaty, tyhle a jedny ještě děsivější. Samozřejmě to chytře poslali s cenami, které přes celníky bohužel neprošly. Tak jsem jim napsala hele sorry, je to u celníků a teď musím platit dph a oni, že není problém, že mi to pak pošlou na PayPal. Fajn, celníky jsem nějak překousla (jak to tam probíhá, si můžete přečíst tady). Na PayPal mi samozřejmě kvůli kurzu od Sheinside přišlo míň a ještě jsem musela platit nějakej poplatek. Pecka. Ale konečně jsem aspoň ten svůj kýžený balíček měla. Po otevření na mě vybafly ty nejhorší tovární výpary. Díky.

Nikam jinam než před apartmán v přímořském letovisku, kde mě nikdo nezná, bych si je upřímně nevzala. Je to ten nejhorší polyester, který si umíte představit. Dokonce jsem je i vyprala, ale žehlit je? Na to jsem neměla kuráž, ještě bych si do nich zapekla žehličku. Velikost M jsem skoro nemohla přetáhnout přes ňadérka a to nejsem zrovna nějaká melounová pani. Puntíky samosebou nesedí. A wtf ten název? Sheinside, she inside, ona uvnitř? Uvnitř čeho? Uvnitř kolotoče lidí, co jim to žerou i s navijákem? V čase objednávky stály nějakých padesát dolarů - čili tisícovku. Ten, kdo si je objednal za tu cenu, ba i za těch aktuálních dvacet dolarů, musí plakat. Já prakticky pláču už teď a to jsem je měla blogersky zadarmo. A na internetu jsem moc špatných recenzí nenašla... chm. Zlatej Asos a H&M a podobně, ačkoliv v Asii taky vyrábí, tak holt asi víc dbají na kvalitu a provedení, no. Má někdo jinou zkušenost?








Šaty - Sheinside, brýle - H&M, boty - Lacoste z Destroy

Jul 25, 2014



11 věcí, které mě na Londýně štvou

V Londýně jsem byla už třikrát, naposledy před necelými 2 měsíci a bylo to bezva, Londýn JE bezva. Ale je tu pár maličkostí, které můžou člověku ten výlet pěkně znepříjemnit, pokud nemá svatou trpělivost. Pokud vás zajímá, co v Londýně dělat a kam zajít, přečtěte si tento a tenhle článek, dozvíte se tam všechna důležitá místa, obchody, blešáky a tak vůbec. Všechny fotky jsou focené maličkým kompaktem Sony A5000 (objektiv 18-50 posloužil skvěle).




1. Všude jsou hordy lidí. Já vím, je to nejnavštěvovanější město na celém světě, takže logicky to tak prostě být musí. Co z toho plyne? Ulice jsou plné chodců a turistů, musíte chodit stejným tempem jako oni. Pokud nejste flegmatici od kosti, na nákupy jindy než v 9 ráno (a to obzvlášť v Primarku) se vykašlete, protože na sebe budete jen naštvaní - a ne, 12 pokladen je málo a stejně si tak patnáct minut ve frontě postojíte. Na každé fotce budete mít lidi. Jen snad do kabinky na toaletách k vám nikdo nevleze...











2. Všechno je extrémně drahé. Nevím, z jakého kraje jste, ale pokud jedete do Londýna, tak doufám, že ne z laciného. Byla jsem ve Skandinávii, vím, že tam je taky draho. Teď mám na mysli hlavně ubytování a jídlo. Pokud máte menší rozpočet, tak do Londýna nelezte. Ne, žertuju, když se chce, všechno jde. Na Airbnb si pronajměte levnější pokoj (nebo byt) v zóně 2 - neděste se, i Camden Town je ve dvojce, kuk na mapu metra. Hlavně buďte blízko metra, pak je všechno snazší. Oželte klasické turistické atrakce. Stojí půlhodinové London Eye za těch třicet liber? A Madame Tussauds za dalších třicet? To je jedna tisícovka a pak druhá. Asi nestojí. K jídlu se dostaneme v příštím článku.




3. Stále se něco staví a rekonstruuje. Ok, to v Praze taky, sama vím, jak příjemné je mít dva roky zavřenou Národní třídu (nebo dva měsíce Václavák), ale pokud jste ve městě, které neznáte zrovna dobře - a máte tam třeba jen 3 dny, tak to dokáže pěkně naštvat. Nevíte, jak se dostat tam, kam chcete, když se někoho zeptáte, tak je velká šance, že to bude turista se stejným problémem jako vy. Nebo to bude uspěchaný Londýňan, co sám neví, kde mu hlava stojí, natož aby VÁM hledal cestu k Abbey Road. A nebó to bude někdo fakt milej a ochotnej pomoct. Hehe.




4. The Tube. Londýnské metro dokáže být rozkošné, některé stanice jsou překrásné, když funguje tak, jak má, tak lepšího metra asi není, ale... Občas se vám při večerním návratu domů stane to, že celá souprava stojí na jedné stanici půl hodiny. Pan řidič [nebo kdo vlastně] občas zahlásí nějakou omluvu, ale nikdo neví, proč se stojí a jak dlouho to vlastně ještě potrvá. A poslední věc, kterou chcete v jedenáct večer řešit je alternativní cesta domů, když už máte tuhle jasnou, navyklou a vyježděnou. Stávky a víkendové výluky jsou na (tý)denním pořádku. V metru je taky vedro. Občas mě štve, že v tom pražském metru je chladno, ale po zkušenosti s Tube bych neměnila. Vůně lidu se v teple taky mnohem rychleji šíří než v zimě.







5. V noci není nikde nikdo. Tohle se moc neslučuje s bodem jedna, ale věřte mi, je tomu tak. Pokud nejste v klubových a barových částech města, popřípadě kolem restaurací, tak nepotkáte ani živáčka, což vždycky nemusí být úplně příjemné, hlavně v metru. Ale ono i kolem těch turistických míst. :| Tower Bridge v noci? Máte ho prakticky celý jen pro sebe i s celým jeho okolím. Big Ben? Je jenom váš.











6. Otevírací doba. Během svátků a v neděli mají obchody otevřeno od poledne do šesti, v týdnu normálně od desíti do devíti, to je fajn. Nejvíc mě rozčilují sámošky jako třeba Sainsbury's. Otevírací doba je sice do devíti večer, ale už ve 45 nebo 50 je zamčeno a za dveřmi stojí pán s rukou na klíčku, který jen lidi vypouští. Co mě to stálo úsměvů, aby mě dovnitř pustili na dvě minuty! Alespoň to metro je cca od půl šesté ráno až do jedné/půl druhé, yay.













7. Telefonní budky jsou počůrané. Proto v nich nikdo nikdy není. Telefonovat domů asi nebudete, ale fotku v budce prostě chcete! U jedné jsem viděla i krysu (ale tak to nebylo budkou, snad).



8. Sladkosti na každém kroku. Věřte mi, že z Londýna odjete buď s kufrem plným dobrot nebo se zubními kazy. Všechno od Cadbury! Čokolády od Wonky! Milky Way hvězdičky, které jsme v dětství všichni milovali! Slané preclíky v čokoládě! Maltesers! Jelly Belly! Na jednu stranu jsou to věci, které miluju, ale na druhou stranu nikdo nechce po pětidenním výletu mít o pět kilo víc. Ale člověku to prostě nedá... Achjo.





9. Počasí. Je skutečně nevyzpytatelné. Všichni vám budou tvrdit, že v Londýně jenom prší, takže s sebou budete neustále nosit deštník a šestý den už se jen modlit, aby zapršelo. Abyste ten deštník mohli použít. Všichni vám taky řeknou, že londýnský květen/červen je na halenku a svetřík. Skoro jsem plakala zimou a litovala, že jsem si nevzala ten svůj zimní kabát. Nezbývalo, než si na místě koupit podzimní kabát, na košili s mikinou obléct tátův svetr a hřát se v metru. Zas nám ale kromě posledního dne stále svítilo.














10. Zlobivé stánky. Spíš stánkaři. Všichni vás lákají na své dobroty, své oblečení, své šperky, ale kvalita je povětšinou dost nízká. U toho jídla se i něco vybrat dá, ale neskočte na lep čínským stánkařům v Camden Town, budete pak litovat, že jste si radši nedali to jihoamerické maso. Samosebou smlouvejte - nechci ani pomýšlet na to, kolikrát jsem se nechala napálit (v Chinatownu jsem si koupila fortune cookies po cca 10 korunách, abych další den našla místo o kousek vedle, kde jste jich za +- 10 korun dostali tři, ach né). Zní to vtipně, ale i u stánků s jídlem se dá smlouvat (ale je to pro silnější žaludky a ostřejší jazyky, než mám já).







11. Vždycky plná přední řada nahoře v buse. Ty červené doubledeckery miluju, jsou všude, je jich hodně, ale VŽDYCKY tam vepředu někdo sedí. Když se v nich naučíte jezdit, tak vám dost dobře poslouží jako náhrada za předražené (viz bod 2) turistické busy na prohlídky města. Pff, z červeného autobusu uvidíte to samé a bude vás to stát třeba 20x nebo 30x míň!





Ale jinak je Londýn super. FAKT!

Jul 22, 2014



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...