Líně pruhovaná

Já vim! Nedaří se mi sem nic psát, protože se mi nedaří nic fotit! Dobře, to je chabá výmluva, mám tu asi tři sta osmdesát devět fotek z Ameriky, dalších sto dvacet ze Skotska (čekali jste někdo něco jiného od včerejšího referenda?) a takovejch padesát z Polska. Asi jen sbírám síly se na to všechno vrhnout, vším se probrat, všechno upravit, utřídit si myšlenky, co vám vlastně říct chci a čím vás raději obtěžovat nebudu. Potřebuju, abyste mě podpořili. Že fakt jako ty články a fotky a všechno chcete, žejo. Ale nebojte, nesedím jen doma u zdi s hlavou plnou povinností, ba naopak! Pluju si po Vltavě, učím se pořádně grilovat (a pak se cpu kukuřicí a flank steakem) a brzo se snad budu učit i řídit (zatím si jen pročítám hororové zkušenosti s pražskými autoškolami, takže pokud za sebou máte nějakou normální, ve které vám instruktor nenadává a ani za špatné nastartování neprofackuje, tak mi sem klidně hoďte tipy). Jsem z toho nervózní!

Tenhle outfit je starý rok (!), ale vlněné punčocháče stejně zas za chvíli vytáhnu znova a pruhy teď nosím vlastně denně. Pruhovaných triček, šatů a doplňků není nikdy dost, kam na ně chodíte vy? Na ta trička? Já mám většinu své pruhované výbavičky z H&M, dvě srdíčková trička od Comme Des Garçons (modrý a červený) a něco málo (doslova MÁLO) odjinud. Třeba tohle je Maison Scotch.






Tričko - Maison Scotch, sukně - GANT, punčocháče - H&M, boty - Mango, brýle - Ray Ban Clubmaster

Sep 19, 2014



Edinburgh = love

Tři týdny jsem se tu neobjevila, to víte, byla jsem v Kalifornii a rozhodla jsem se odpočinout si od počítače a od foťáku (přesně tak, fotila jsem tam prakticky jenom na mobil, protože mě nebavilo všude tahat foťák). Ale fotky budou, no worries! Zatím si aspoň prošmejděte můj Instagram nebo Facebook.

Tyhle fotky jsou z Edinburghu, do kterého jsem se naprosto zamilovala. A mám pro vás, co se týká Edinburghu pár tipů. Nejezděte tam v srpnu. Je tam 3x víc lidí než kdykoliv jindy, protože probíhá šest (!) festivalů - mezi nimi i největší festival živého uměníčka Fringe. Jasně, je fajn vidět nějakou tu show, ale... těch lidí. Plus jsou všechny ceny všude vyšší. A to se týká i takového Airbnb - během roku tam najdete strašně levný byty v centru, během srpna nenajdete skoro nic. Naštěstí nás zachránila Melisa a její super byt úplně v centru, cha! Leťte s easyJetem. Já většinou čekám na všelijaké akce, ale to u easyJetu snad ani není potřeba, však se sami přesvědčte. No a nakonec... Jeďte tam s někým, koho máte rádi!








Tričko - Comme des Garçons, parka - Crew Clothing, kalhoty - GANT, tenisky - Converse Shoreline, brýle - Bershka, ponožky s kotvou, která není vidět - H&M

Sep 11, 2014



Velký letadlový příběh

Možná jste si na mém Instagramu všimli, že jsme před týdnem letěli do Edinburghu. O Skotsku více něco příště, teď bych vám ale moc ráda povyprávěla o našem návratu. Letěli jsme s easyJetem, cesta tam byla naprosto úžasná a všechno bylo v pohodě. A byl s námi nejvtipnější stevard na světě! Když se všichni naložili a usadili do letadla, tak nám oznámil, že jsou teda všichni už uvnitř, pak asi dostal hlášení, že nejsou, tak dodal: "No. I was just kidding." Dobrá, možná to takhle už není tak vtipné, ale tehdy bylo! Pán před námi si chtěl dát nějaký teplý nápoj, takže když procházela posádka s vozíkem, zeptal se toho našeho rozmilého stevarda, zda je káva dobrá. "Oh well... I would go for the tea." A upřímnost se cení nade vše! Při vycházení jsem se s ním vyfotila a rovnou ho pochválila za vtipnost a přímočarost. Poděkoval a prý ho mám pochválit u nadřízených, tak třeba to tu někdo uvidí. ; )

Ale zpět k cestě zpět. Letadlo z Edinburghu zpět do Prahy nám letělo včera v 9:40 ráno. Před týdnem jsme z letiště jeli busem č. 35 až k našemu (teda Melisy) bytu cca půl hodinky, cesta byla rychlá a levná (stála libru a půl na osobu, no není to úžasné?), takže jsme si říkali, že pojedeme o půl osmé, abychom tam na tu osmičku byli, sto minut před odletem je v pohodě, viďte. Bus v 7:30 jsme nestihli, ten další taky ne, takže jsme museli jet v 8:06. V hlavě nám jely počty a propočty, to tam budeme tak max. v 8:40. Do kdy tam můžeme hodit zavazadla? Do devíti? To je v pohodě! 8:35, my furt někde... nikde. Honza se šel zeptat řidiče, kdy teda konečně na to letiště dorazíme, že už jedeme půl hodiny. Řidič svou arabsko-skotskou angličtinou prozradil, že v 9:07. COŽE. JAK JAKO DEVĚT NULA SEDM?! Co teď, co budeme dělat? Jelikož všechny edinburghské busy (Lothian Buses) mají wifi zdarma, jala jsem se googlit telefon na easyJet na EDI letišti. Volám, dvě minutky robot & přepojování, nervozita stoupá. Dovolala jsem se a vysvětlila situaci. "Pomalu, pomalu! Můžete mi, prosím, nadiktovat vaše jméno?" Jasně, Sandra Kisić, tedy bez té čárky nad c jsem diktovala, že, cože, jakže, K-E-C-I-S? Ale né! K-I-S-I-C! "Jako Kilo-India-Sugar-India-Charlie?" No ale jistě, ano, tak tak, měla jsem chuť říct, že to není Sugar, ale Sierra, ale čas nás tlačil. Po dalších dvou minutách hovoru jsme se dozvěděli, že let pravděpodobně nestihneme, další je v sedm ráno, přebookování stojí 65 liber a stačí, když na letiště dorazíme do dvou hodin od času původního letu, čili cca do půl dvanácté. Ach ne, to jsme nechtěli slyšet. Tak jsme vyhledávali a obvolávali taxíky, protože nás iritovalo, jak ten autobus zastavuje každých 300 metrů. Žádný taxík by ale pro nás takhle rychle přijet nemohl.

Pomalu jsem začala propadat panice. Kluk mě objal a řekl, že to bude dobrý. Že to nějak dopadne... Na letiště jsme dorazili v 9:04 (autobusák na to ke konci šlápnul), čili 36 minut před odletem. Co s kufry? Před ošklivými 4 minutkami odbavování zavazadel skončilo. FAKT SUPER. Co teď? Otázka, kterou jsme (si) položili nejmíň 10x to ráno. "Můžete zkusit běžet tunelem na security check. Třeba to ještě stihnete. Zavazadla můžete vzít přímo do letadla za poplatek 45 liber." Patnáct stovek českých korun? To je nic! Další den v Edinburghu s radostí oželíme a den navíc v ČR se nám hodí jako sůl. Běželi jsme tunelem, doběhli k security, jistě, fronta, sto lidí jsme s úsměvy a prosíkem předběhli. 9:14. Sekuriťáci byli docela nápomocní, pomohli otevřít kufry, vyhodit z nich šampony, kondicionéry, whisky, pálivé omáčky, zároveň nám zabalili malé tekutiny, krémíky, parfémy a roztoky na čočky do plastových pytlíků, ale i tak to trvalo všechno DĚSNĚ DLOUHO. Vyndat notebooky, foťáky, sundat pásek, prsteny, přesvědčit je, že mé brýle s palmičkami a plameňákem opravdu nejsou zbraň, ale jasně, musí být důkladní. Mě zkontrolovali rychleji než Jana, takže jsem sama tryskem běžela k bráně. Letmý pohled na tabuli, Praha 9:40, GATE CLOSED, do hajzlu, už bylo 9:29, takže to bylo docela pochopitelné. Ještě se mi tam podařilo odchytit slečnu u té naší 12B. Pustila jsem slzičku, tak se vysílačkou někoho zeptala (posádky? pilota?), co s námi. Tak prý nás ještě vezmou! "Chcete ty kufry zaplatit v hotovosti, nebo kartou?" Jó, karta, berte, berte! Zaplaceno. Honza nikde. Paní nervózní. Stále s vysílačkou v ruce. "Yeah, I've got the girl but not her boyfriend. No, the guy's not here yet." Honzoooo! The guy přiběhl! Ani nás pořádně nezkontrolovala, jen letmo naskenovala pas a mrkla na občanku a s úsměvem přikázala: "Tak už běžte!" Běželi jsme. Odevzdali kufry (aspoň nám je neztratí). 9:34 jsme už seděli v letadle, já stále popadala dech. 9:38 jsme vzlétli.

Velký palec nahoru pro easyJet a velké díky.





Aug 22, 2014



Po bouři

Před 2 týdny jsem si udělala krátký výlet do Chorvatska, tohle jsou fotky z Bristu na Makarské riviéře. Skoro žádní lidé, nádherný pláže a úžasný moře (možná jste viděli na Insta). Poprvé v životě jsem jela na vodním skútru (a to rychlostí 110 km/h, uf!), bylo to skvělý, doporučuju. A taky jsem poprvé bydlela úplně na pláži - otevřete dveře a po třech krocích už jste na krásných přírodních oblázkách. #sen

P.S.: Kombinace červené a černé mě baví už dlouhé roky!
P.P.S.: Jedu za necelý týden do Skotska, do Edinburghu. Doporučíte mi někdo něco? : )









Sukně - H&M, top - Zara, sluneční brýle - H&M, taštička - kdo ví, prsteny - ANTIPEARLE

Aug 9, 2014



Běhám!

Na základce jsem běhání nesnášela. Asi jako většina mých tehdejších spolužáků. Když bylo hezky, běhali jsme během tělocviku venku - a taky kolem nafukovací haly. Učitel/trenér na nás stále koukal a pískal, za tu halu ale neviděl, takže všichni zpomalili a přešli do rychlé chůze, nabírali dech, postěžovali si na píchání v boku, ale bohužel po 200 metrech sranda skončila a my museli zas přejít do toho nesmyslného běhání. Na gymplu to nebylo o moc lepší, běhali jsme kilometr a museli jsme to zvládnout do pěti minut. Nonsens. Běhání, běhání, všem dost hrůzu nahání. S pár dalšími chcíplotinami jsme se držely vzadu a nadávaly na celý svět. S koncem povinného tělocviku se ale u mě vzbudila chuť něco dělat. Chuť běhat. Sama jsem to nechápala, ale už jsem se nezadýchávala po 500 metrech jako dřív.

Běhat mě baví. Vyběhnu tak třikrát v týdnu a neběžím nějaké extra vzdálenosti, pět kilometrů mi stačí. Když se na to cítím, tak běžím ještě o fous dál - a pak se doma dívám na mapu a imaginárně se za svých šest a půl kiláků poplácávám po zádech. Když jsem začínala běhat (tak 3 roky zpět), řešila jsem samozřejmě nejvíc boty, protože šortky nebo legíny doma najde každý, triko taky a... sportovní podprsenku jsem si taky teda musela koupit pořádnou. Zpět ale k botám, žejo, když to máme i v názvu blogu. Jela jsem do outletu ve Štěrboholech, protože se mi nechtěly dávat velké tisíce za boty na něco, co mě možná za týden přestane bavit. Šla jsem tehdy přímo do Nike, protože Nike mám odjakživa spojený s běháním. Asi díky té scéně z What Women Want. Pamatujete? : ) Plánovala jsem do toho vrazit tisícovku, ale většina bot tam byla v 50% slevě, čili kolem 1200 - 1500 korun. Ale tak dobrá, žijeme jen jednou (+-), viďte. Už jsem s jedněmi modročernými vyrážela k pokladně, když tu se objevil mladík s otázkou: "Jakou máte velikost bot, slečno?" Normálně jsem sice 37, ale boty na běh musí být větší, takže tak 37.5 nebo 38. Jo, běhat budu na betonu. "Máme tu jedny 37.5, skvěle odpružené, lehounké, na beton..." Spoustu dalších superlativ, kterým jsem ani nerozuměla. Byly teda bílé s neonově žlutou fajfkou, kombinace, kterou bych si sama nevybrala, chtěla jsem prostě černé tenisky, no, leč dejme jim šanci. Vyzkoušela jsem si je a seděly jak ulité. Ufff, ty budou stát ranec. Zeptala jsem se na cenu. "Víte, tím, že nám jich tu zbylo asi 20 párů a všechno to jsou jen 37.5, tak je máme za šest stovek." Say whaaat! Už byly moje.

Po třech letech jsem se ale konečně dostala k těm svým vytouženým černým. Jsou to Nike Flyknit Lunar2 a nosím je i normálně, nejen na běhaní. Jsou TAK pohodlný, že v jiných botách si už skoro cestování někam neumím představit. Měli by je přejmenovat na Nike Flyknit Bačkůrky, název by seděl víc! Černé jednoduché Dri-FIT tričko taky nosím i "na ven". Musím říct, že se správným & hezkým oblečením se hned běhá líp!

P.S.: Pokud vás taky baví běhat a chtěli byste si někdy zaběhat třeba i se mnou, tak se přidejte do této skupiny, budu se těšit! : )











Všechno - Nike

Aug 5, 2014



Pokračování příběhu z tržnice

Původně jsem tomuto tématu opravdu nehodlala věnovat dva články. Ten první rozpoutal bouři - probudili se jak milovníci a obhájci asijských e-shopů, ale objevila se i spousta těch s ne úplně dobrými zkušenostmi. Doufala jsem, že si Sheinside.com minulý článek přeloží a že dostanu nějaký zlý e-mail od nich. Stal se naprostý opak. Přišel mi e-mail s pobídkou vybrat si další čtyři věci. No to nevymyslíš. Doufám, že po dnešku už pochopí, že o jejich tovar už fakt nemám zájem.

Ok, přiznávám, že tuhle nádheru jsem si vybrala schválně. Za á proto, že mě zajímalo, jestli ti "rytíři" opravdu vypadají tak děsivě jako na produktovkách. Ano, vypadají, možná ještě hůř. Za taky proto, že tyhle šaty mají jedno z nejlepších hodnocení na tom příšerném webu - a desítky fotek roztomilých děvčat právě v tomto kusu hořlaviny. A jsme u bodu , přemýšlela jsem, jak polyester hoří. Chtěla jsem to hezky zkusit na oblázkové pláži - pro jistotu hned u moře. Nakonec jsem se na to vykašlala a jednoduše je vyhodila, žlutý kontejner jsem tu bohužel nenašla. Ale pro vaši informaci, polyester hoří velice rychle a škvaří se, to vše v doprovodu černého dýmu a chemického závanu. #win





Jul 31, 2014



Mých 7 plážových nezbytností

1. Ručník. Určitě nejste hloupí, takže ručník si nejspíš doma nezapomenete. Přiznávám, že jsem sem tenhle bod dala jen kvůli tomu, abych vám mohla ukázat svůj oblíbený ručník. Objednala jsem si ho před pár lety z American Apparel (a koukám, že ještě pár kousků mají, bohužel už s jinými pány). Na tom mém je Arpad Miklos, maďarský (porno)herec. No, to není nic pro mě, ale ručník mi přišel zábavný a baví mě ty překvapené pohledy ostatních lidí.



2. Plavky. "Vždyť v těch se neopálíš!" Ehm. Za prvé: nejsem u moře proto, abych se opálila, nebaví mě to, opálení se mi na mně ani tolik nelíbí a slunce je v tomto tisíciletí vskutku zlé, takže to nechci ani pokoušet. Za druhé: tyhle jednodílné plavky (se sundavacími šňůrkami!) z GANTu vypadají na těle perfektně, k tomu se v nich mnohem lépe potápí a plave než v nějakých titěrných bikinách. A máte to.



3. Opalovací krém. Roky jsem věrná Clinique, ochrání mě, je voděodolný a nevytéká mi do tašky. Plus je vesele a sluníčkově žlutý. Nejednou se mi stalo, že jsem se namazala ráno a pak strávila den na slunci (ne nutně cíleným opalováním), po vstupu do koupelny a přibližovaní se zrcadlu jsem se vždycky děsila tzv. humřího obličeje ale s tímhle opalovákem (mám i mini verzi jen na obličej) jsem se nikdy nespálila. A taky si dost užívám toho, že nemá vůbec silnou parfemaci jako ostatní opalovací krémy a oleje.



4. Bonbónky. Protože sladkosti jsou potřeba a čokoláda by roztála. V létě mám sice chuť na sladké menší, ale i tak si občas člověk něco musí dopřát, viďte. Mimochodem, vymyslela jsem skvělou plážovou hru a dala jí název JoJo nebo kámen? Pravidla jsou jednoduchá, zavřete oči a hrábněte rukou po oblázcích a bonbónech vedle ručníku (popřípadě si můžete tyhle Mixle Pixle zamíchat s šutříky rovnou na ručníku nebo dece). První, co chytnete do prstů, musíte sníst. Dejte pak vědět, jak jste si zahráli a jestli se vám moje hra líbí. Můžu vymyslet i nějakou další.




5. Kniha. Jako malá jsem byla zvyklá přečíst jednu knihu za den, maximálně za dva dny, když byla delší. Všechno od takových těch dívčích románů až po mého oblíbeného Perryho Masona. Pak přišla internetová zkáza a čtení jsem osekala na minimum. Naštěstí se ten knihomol ve mně nedávno opět probudil a já se vracím ke klasikám. Poprvé čtu Lolitu a jsem nadšená - jak z obalu, tak z obsahu.



6. Ploutve & maska. Jsem vášnivou potápěčkou a když se zrovna nepotápím s lahví, tak mám nutkání se potápět jen tak se zadrženým dechem. A na to jsou samosebou potřeba kvalitní ploutve! Ty mé jsou značky Mares a stály nějakých sedm stovek, maska taky tak. Není to tak velká investice, ale opravdu se vyplatí. Rozčilují mě všichni ti plážoví prodejci nekvalitních plastových masek, které máte hned plné vody nebo páry. #tonechceš



7. Přenosný reprák. Tohle je asi vynález roku a vděčíme za něj Sony. Připojení mi (dokonce i bez návodu) trvalo asi 10 vteřin - než jsem našla, kde se v mém mobilu zapíná Bluetooth. Hudba začala hrát hnedka. Pokud si myslíte, že by vaše spoluplážovníky rušila, tak si ten reproduktor můžete položit tak, abyste ho slyšeli prakticky jen vy. Ale pokud budete mít u moře správnou partu, tak ho stačí dát na jiný bok a všichni si budou moct užít vašich líbezných písní. A dokonce ani neva, když na něj kápne trochu vody, cha!



Jul 29, 2014



Letní macaté klacky

Chubby Sticks už všichni znáte, Clinique se s nimi vytasil už v roce 2012. O pár měsíců později, už v roce 2013, laboranti v Clinique ty macíčky ještě zintenzivněli. A rovnou k nim přihodili i oční stíny ve stejném provedení! : )

Letošek je ve znamení zjemňování, neviditelného líčení a přirozené krásy, čemuž se musely přizpůsobit i tyhle rtěnko-balzámy. Je v nich opravdu jen maličko barvy a rty se vám zbarví až po chvíli vlivem tělesné teploty, takže na každém vypadají o trochu jinak. Já jsem si nejvíc oblíbila tu fialovou - Flowering Freesia, je krásně něžná a podle mě musí slušet každému. Růžovoučká Budding Blossom je na mně skoro neviditelná, ale moje blonďatá kamarádka s ní měla rtíky jak okvětní lístky pivoňky. Červená Coming Up Rosy jenom zvýrazní barvu rtů, nebojte, nebudete vypadat jak po zakousnutí králíka - spíš jako po snězení půl kila třešní. Oranžová Poppin' Poppy je taky rozkošná, obzvlášť v létě a u moře!






Jul 27, 2014



Výhodný kup nebo podvod?

Čínské obchody. Neustále na ně nadávám a vždycky jsem je odsuzovala. Nechápala jsem, PROČ je všichni blogeři a všechny blogerky tolik podporují, sama jsem nikdy žádnému z nich na lep nesedla. Pak mi někdo řekl, že přece nemůžu něco odsuzovat bez toho, aniž bych to vyzkoušela. Challenge accepted, řekla jsem si. Dám šanci prvnímu čínskému e-shopu, který mi zase napíše (jsou urputní, i když jim neodpovídám, tak to ob měsíc zkouší znovu). Padlo to na Sheinside. Je možný, že Romwe je ještě horší, ale tohle je peklo pekel. "Objednala" jsem si tyhle šaty, které na fotkách vypadaly docela sympaticky. Jinde už z fotky cítíte ten čínský pach a polyester, tyhle na mě dýchaly docela normálně. Omyl.

Poslali mi dvoje šaty, tyhle a jedny ještě děsivější. Samozřejmě to chytře poslali s cenami, které přes celníky bohužel neprošly. Tak jsem jim napsala hele sorry, je to u celníků a teď musím platit dph a oni, že není problém, že mi to pak pošlou na PayPal. Fajn, celníky jsem nějak překousla (jak to tam probíhá, si můžete přečíst tady). Na PayPal mi samozřejmě kvůli kurzu od Sheinside přišlo míň a ještě jsem musela platit nějakej poplatek. Pecka. Ale konečně jsem aspoň ten svůj kýžený balíček měla. Po otevření na mě vybafly ty nejhorší tovární výpary. Díky.

Nikam jinam než před apartmán v přímořském letovisku, kde mě nikdo nezná, bych si je upřímně nevzala. Je to ten nejhorší polyester, který si umíte představit. Dokonce jsem je i vyprala, ale žehlit je? Na to jsem neměla kuráž, ještě bych si do nich zapekla žehličku. Velikost M jsem skoro nemohla přetáhnout přes ňadérka a to nejsem zrovna nějaká melounová pani. Puntíky samosebou nesedí. A wtf ten název? Sheinside, she inside, ona uvnitř? Uvnitř čeho? Uvnitř kolotoče lidí, co jim to žerou i s navijákem? V čase objednávky stály nějakých padesát dolarů - čili tisícovku. Ten, kdo si je objednal za tu cenu, ba i za těch aktuálních dvacet dolarů, musí plakat. Já prakticky pláču už teď a to jsem je měla blogersky zadarmo. A na internetu jsem moc špatných recenzí nenašla... chm. Zlatej Asos a H&M a podobně, ačkoliv v Asii taky vyrábí, tak holt asi víc dbají na kvalitu a provedení, no. Má někdo jinou zkušenost?








Šaty - Sheinside, brýle - H&M, boty - Lacoste z Destroy

Jul 25, 2014



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...